pondělí 6. prosince 2010

2.Adventní neděle

Kdo je bez hříchu, hoď první kamenem.
Tak a je to tady. Žena snad do této chvíle mohla mít naději, že z tohoto soudu vyvázne se zdravou kůží. Ale nyní slyší slova, která akt ukamenování startují… Tolik svatých a spravedlivých má v rukou kameny. Snad pokradmu sleduje odkud přiletí první kámen, který by jí zasadil první bolestivou ránu. Nic se však neděje. Proč? Ježíš stále něco píše do písku, a najednou první z těch, kteří na ženu žalovali odcházejí pryč, a za chvilku je následují další a za nimi další. Nikdo neví, co Ježíš do písku píše, ale jisté je to, že po chvíli zde zůstávají sami dva – Ježíš a zahanbená a vystrašená žena. Kristus se na ní podívá a říká: „Kde jsou ti, kteří na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“. Ona na to: „ Nikdo, Pane.“. A v té chvíli hříšná žena slyší něco, co zní jako ta nejradostnější zpráva – však je to také evangelium Kristovo: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš.“....

To je výňatek z kázání o setkání Ježíše a ženy, kterou přistihli při cizoložství (Jan 8.kap.). Druhou adventní neděli jsme společně přemýšleli o Ježíšově advetu - příchodu do lidského života. Může znamenat milost a nový začátek - to prožila ona zmíněná hříšná žena, ale také člověk může Krista odmítnout. Ti farizeové a zákoníci odcházeli ze setkání s Kristem obviněni ze svého hříchu, ale slova o milosti z Ježíšových úst neslyšeli. V poslední knize Bible čteme Ježíšova slova:
Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Je na nás, zda Kristu dveře svého srdce otevřeme či nikoliv.

Druhou adventní neděli proběhlo i obnovené shromáždění ve Strakonicích. Radujeme se z toho a věříme, že ve Strakonicích bude brzy založen nový křesťanský sbor. Soli Deo Gloria!